Letem světem letištěm

Není to úplně jako příběh od A. Haileye, ale i tak si snad najde své čtenáře.

O výdeji zavazadel už jsem se zmínil. Manuální vozítka a batohy rozdávané podle čísel. 

Rescue rangers!

Tak bych asi pojmenoval místní armádu. Ovšem myšleno v dobrém. Zastupují tu kompletní záchranné složky. Od nemocnice, hasiče až po obranu. Jediné mínus, které bych jim udělil, by bylo za píchlé kolo na velkém hasičském voze! A že už tam chvíli tak "píchlé leží" bylo vidět i laickým okem.

Řídící věž!

Přicházím k vojákům a ptám se lámanou španělštinou... "zdravím Vás pánové, s kým bych si tu mohl popovídat o řízení letového provozu?" Chlapce ve zbroji má otázka trošku zaskočila. Otázkou "hm?" mě donutili dotaz zopakovat. Převzal si mě vedoucí groundu (pozemních pojezdů... dá li se to tak nazvat). Chvíli jsme si španělsky povídali.. jako proč se ptám, a tak. Když jsem vysvětlil, že jsem inženýr leteckých systémů, ku podivu neřekl " Inženýr?" ,a tak jsem mu to nemusel říkat znovu a pomalu.  Vzal mě k věži, kde  mě předal anglicky mluvícímu věžníkovi. 

Má mapu, rádio, ručně psané letové stripy (pro ty z vás kdo neví: papírky s přílety a odlety, seřazeny nad sebou) a ... dalekohled. 

Že nemá přehledové zobrazení Janičku trochu znejistělo. ;)

Chvíli jsme si povídali jak mají rozdělené nebe, že meteo data vždy volají z Bogoty... no zkrátka procedurální řízení jaké bylo v Praze v 80. letech. Udělám co mohu, abych jim pomohl, nabídnu jim náš software!