Domorodci Sierra nevady

V horách Sierra Nevady jsou v současné době čtyři domorodé kmeny - Arhuaco (také zvaný Ika), Wiwa, Kogi a Kankuamo. Kmeny mezi sebou nebojují a ctí matku přírodu. Náš guide Pedro nám vyprávěl o Kogi a Wiwa, protože jsme procházeli jejich územím... 

Poznej indiána!

Všichni chodí v bílém oblečení vyrobeném z vlákna Agáve (místní název jsem nezjistil).  Wiwa od Kogi poznáte snadno. Muži kmene Wiwa nosí klobouk, jak jinak než bílý a ženy Wiwa mají červenou stužku okolo pasu. Děti obou kmenů jsou v bílém, kluci mají na krku přívěšek a holky mají kabelku, kterou nosí přes čelo na zádech. Všichni chodí bosi. 

Bydlí v domech se střechou z palmového listí. Obvodové zdí jsou 
z rákosu a hlíny, nebo dřeva a hlíny. Kruhový půdorys vychází z Tyronské civilizace (o té více později). Oheň uprostřed zajišťuje teplo, kouř odhání komáry. Domy mají dvě špičky, symbolizující dvě vysoké hory Sierra Nevady. 

Poznámka: přesto, že jsou vyuzení (nutno doplnit, že nikterak vábivě), mají oděv bílý.

Takže pánové, občanky!

Indiáni nemají doklady, přesněji ne tak jak je známe. Jejich dokladem a zároveň odznakem dospělosti jsou artefakty, které jim dá šaman, řečený Mamo.

Mamo

Kmen má dva šamany (jestli jen dva nebo minimálně dva - to nevím). Jeden duchovní a jeden jakoby sociální. Mají čepičku, která vypadá jak otočená spermie (nebo malá anténka). Stát se šamanem znamená být vybrán.
Zpravidla je vybrán jeden chlapec a jedna dívka a ti jsou od mládí vzděláváni
a připravováni na to, že se stanou šamany.

Muži

Chlapci v 17ti letech podstupují 4 denní rituál. Je to jakési školení do života a od šamana dostávají POPORO. Poporo je tykev, taková kalabasa, jako na maté, jen z jiné tykve, více hruškovité, ve které je zastrčena tyč (genitální symbolika zasouvání zde není náhodná). Tento artefakt uschovají je to jejich občanka. Pro denní použití dostanou náhradní, včetně pletené mošny, ze které hrdě kouká klacek. Jsou už přece MUŽI! A rádi se tím chlubí! 

V mošně nosí sušené listy posvátného stromu - koka, které žvýkají (je to takový natural energeťák). V kalabase je kalcium - rozemleté mušle, dřevo spálené až na bílý prach a obojí následně smíchané s vodou a znovu vysušené. Bílý prášek - ale skutečně to není kokain! - pak naberou tyčkou, vloží na jazyk a společně s listy koky žvýkají. Rozžvýkanou kaši potom tyčkou nanášejí na kalabasu ( jako prstenec). Během 8 let takto snadno naslintají prstenec o tloušťce 5 cm a průměru 
30 cm. Nanášení kalcia s kokou má i symboliku memorování. Poporo je výhradně mužská záležitost.

Ženy

Dívky nosí od malinka mošničku na zádech, avšak uchycenou ne na ramenou, ale na čele. Od mala tak trénují, že jednou budou nosit dítě. Proč takto? Aby měli obě ruce volné (na to, proč nemají batůžek jsem se nezeptal). Ženy také dostanou svůj artefakt - něco jako jehlu/kolovrátek, na který nanáší niť z Agáve. Z nití pak vyrábí provazy, lana, látky, mošny. Pletení je výhradně ženská záležitost.

Poznámka: o sexu se prý učí až v rituálu dospělosti. Tahle informace mi připadá zavádějící, ale překladatelka to tak formulovala.

Sociální bublina

Mají pouze svůj mluvený jazyk a velká část kmene nemluví španělsky. Takže i na pozdrav sklopí zrak a jdou dál. Ti co umí španělsky tak i odpoví, avšak s nevelkým nadšením. Neradi se fotí - je zdvořilé se zeptat. Děti jsou o poznání rafinovanější. Focení jim nevadí, postávají u plotu a s úsměvem pokřikují na kolemjdoucí trekaře 'dulce, dulce' - sladkost, sladkost ;) Je báječné se s nimi rozdělit, mají takovou upřímnou radost. 

Stále žijí velmi přírodně. Například získávání vláken z Agáve se děje dlátem na násadě. Barvy si vyrábějí z listů, kořenů a květů.

Moderní doba však pronikla už i sem. Někteří mladí už mají telefony a chtějí nosit i jiné oblečení než bílou.