Teyuna - Ztracené Město

Ztracené město, nebo také Ciudad Perdida, zdejší indiáni ho nazývajíTeyuna, je něco jako 'Machu Picchu' Kolumbie. Turistů sem denně pár dorazí, ale rozhodně jde pouze o desítky. Důvodem je dostupnost, která je v období dešťů ještě o trochu horší, než obvykle. A tím, že nejsme moc trekaři je to trochu hozená rukavice, a že zabolí? Víme! Jen netušíme, jak moc.

Cesta je rozdělena do 4 dnů. 

1. den z Machette/ El Mamey do Casa Adam 7.5km

2. Z Casa Adam do kempu pod ztraceným městem Adam 3.  17km

3. Výstup po 1200 schodech do Teyuny a zpět 4.5 km a návrat do půli cesty domorodé vesnice
    cca 10 km

4. Návrat do Machette asi 15km

Grupo Piedras / Flinstonovi

Naše skupina se jmenuje Flinstonovi, ani ne proto, že bychom byli jako Fred a Vilma, ale protože našemu guidovi Pedrovi říkají Piedras / Flinstone a on nás tak pojmenoval, když nikdo nenavrhl nic lepšího, přesněji nic. Hvězdná pěchota Flinstounů sestává ze 

• dvou Španělů z Malorky (45 let) s neskutečným tempem
• bankéře Floriána z Cucoty (30let), který tráví odpoledne 5x týdně ve fitku, dostal označení Army
• Tatiany, nenápadné, ale roztomilé právničky z Bogoty, která drží střední tempo a pak umře
• Karolíny, sestřičky Španělsko/Kolumbijského původu (25) 6x týdně 1.5h ve fitku a vzezření fitnes topmodelky ve všech partiích
• Dvou Němců okolo 30, David a Marv - strojní inženýři - od prvního momentu parťáci. Ironie a černej humor dle mého gusta! Seznamovací věta byla "také jste profi trekaři?" Nejvíc profi, můžem to učit chodíme i ve spaní! Fajn tak to jsme tu správně!
• A pak z dua Checkos - kancelářské krysičky, ale zase s výbornou výbavou a nadšením a to se počítá!

Tipovací otázka:

Vašek vždy připravuje výlet tak, aby byl ready a dokázal i vypomoci. Kterou věc si sám zapomněl zabalit do batohu? 

A je to opravdu absurdní!! Pusťte na uzdu fantazii, těším se na komentáře.

1. den - I cesta, může být cíl

Přesně tohle si říkáte první den i na prvních zastávkách s občerstvením s citronovým juicem, nakrájeným melounem, když se vlečete do kopce, z kopce a zas do většího kopce. Slunce pálí to je asi jediná obtíž, pominu-li kluzké bahno a prudká klesání.

Sestoupíme do Casada Adam 1. Palandy s moskytierou jsou fajn, až na deky. Asi jsou zrovna před cyklem - praní. Náš kuchař připravil báječnou rybu. Pedro vypráví (bude v separe článku). Budíček bude v 5:00 a v 6:00 se vyráží.

2. den - I cesta může být peklo

Časně z rána to jde, kopce, mosty, brody, výhledy. Pak přichází horko. A potom, na mírném kopečku, kde je snad jen jeden kámen, na který omylem stoupnu - a - zvrknu si kotník! Kotrmelec a pak jen zaúpění - Au! Opatrně se zvedám, teda, spíše mě Janička sbírá jako puzzle. Kotník téměř hned otekl!! Došlápnout můžu, ale klesání bolí.

O hodinu později jsme v domorodé vesnici. Juan nám vypráví a Karina, tlumočnice, překládá (povyprávím v dalším vstupu). Kotník není vidět! Naštěstí jdeme na vodopád a chladná voda pomáhá! 

V pohádkách je peklo pod zemí, na ZČU v 6. patře na katedře matematiky a na cestě do ztraceného města přišlo právě teď! Kopec! Nekončící kopec bahna, úzkých cest s bahnem rozesetým od kopyt mul a kluzké kameny. A teď to samé, ale dolů. Rovinka na chvíli uchlácholí mozek a pak znovu dokola, jen stále delší kopec. Úsek od mostu k security pointu je naším Dekameronem! Očistec, kdy si při každém kroku říkam: "a za tohle sis zaplatil?!".

Od vojáků do campu jsou to už jen 3hodiny! Krásnou krajinu zahalil hustý déšť. I když jdeme ve skupince, jde každý sám se svými myšlenkami. Vlastně je to fajn! Pomáha to nevnímat únavu a rozhovor sám se sebou je občas super! 

Basecamp! Pedro se ptá, jestli chceme příběh nebo spánek. Dokonce i Army a Lara, jak jsme později pojmenovali Karolínu, chtějí spát. My usínáme už u večeře! Zítra jen hodinu do kopce a jsme ve vysněném cíli.

3. den - Teyuna

Od cíle nás dělí náš odvěký nepřítel. Schody!  Přesněji 300 výškových metrů a 1200 schodů. Nevím kde jsem v hlavě vzal představu o schodech do chrámu jak v Kung Fu panda 1. Nic takového. Schody jsou nepřesně umístěné, kluzké kameny!

Jsme tu! Co že? Tohle? Vypadá to jako kamenný kruh a pak druhý! Pro tohle jsem se dřel? Ne! 

Ne ;) je to jen první 'náměstí' to nejlepší přichází za chvíli! A je to úchvatná podívaná! Pozůstatky Tayronské civilizace (7st n.l.) ve 4 segmentech jsou místy dechberoucí! Ano! Přesně proto jsem TADY! O Tayroně si povíme později.

Sestup do kempu a 6 hodin cesty do vesnice indiánů kde přenocujeme. Cesta je dlouhá a prší. Zóna komfortu se přesouvá z "nechci si namočit boty" do "nechci aby čvachtaly", nebo "boží, to triko je jen vlhký ne prochcaný" ;))). Goretex funguje, když to do něj nelejete shora;))

Kemp! Deky, a navíc čerstvě vypraný! To se bude spát! V noci jsem kopl kotníkem do palandy! Zaplať pánbůh za mládí a pevné svěrače!

4. den - Svoboda má mnoho tváří

Třeba, když po 6 hodinách sundám boty! Omyju nohy a jen tak piju Agilu a říkám si "sakra,, Ziburo, jak můžeš dát denně padesátku!".

Tam a zase zpátky

Cestu zpět nejlépe vystihuje Pokáčovo "Aroma(n)tické léto" Jet ve voze s botami a batohy prostě dává. Katrin mi nabídla,že v rámci treku jsou pojištěni, a že mi doktor zkoukne kotník - dost ji vyděsila nachová barva nártu, achylovky a kotníku. Což ostatně vyděsilo asi i doktora, když se podivil, že jsem ušel 40 km. Kotník už je díky Janičce a její akupunktuře jen minimálně oteklý, takže kortikoidovou injekci jsem s díky odmítl a využil obinadlo a voltaren. O zdravotnictví zde mnoho nevím, jen jsem nahlédl za oponu! Ale věřte mi! České zdravotnictví je opravdu na výši! I kdybychom měli platit stovku denně!