San Gil a mikrozážitky

Do San Gilu jezdí jak místní, tak i zahraniční návštěvníci. Region je místem pro nadšence milující adrenalin (paraglide, rafting, kajaky, bungee ...), architekturu i přírodní krásy.
V Santa Martě jsou volby. Volby by se daly volně přeložit jako 'chaos'. Od rána si v hospodě nekoupíte pivo, některé spoje jsou zrušené a později odpoledne vidíte v ulicích i sanitky.

Taxikář Rafael, který nás vezl, je trochu 'mačo'. První, čím se pochlubil bylo, že má doma dvě ženy. Potom, že byl v armádě, je dobrovolný hasič a ... a taky taxikář. ;) A kolumbijské ženy jsou podle něj nejhezčí, ostatně proto má hned dvě.

"Jsou volby, nejezdíme!"

Brasilias nám včera prodali lístek na spoj, který byl zrušen, protože jsou VOLBY. Naštěstí se nám povedlo přebookovat lístky na COPETRAN, který tolik volby nehrotí, pak na Bucarangu a následně do San Gil. Jedeme!

Klikaté cesty, mám tak rád

Jízda v autě mi nevadí. Mohu si i číst. Ale musím říci, že to, co na silnici předváděl pan řidič, bylo více, než akční. Jel jako vepř! Mně nejvíc vadilo jak předjížděl, ale někteří cestující těžce nesli celou jeho jízdu. Nepomohl jim ani velkofilm Megalodon, který předčil i věhlasné sharkonado a na čsfd získal skvělých 17%.

San Gil

Toto město turisty moc nezaujme, je to prostě jen výchozí bod pro výlety. Jeden z výletu je:

Barichara 

Malé městečko koloniálního stylu, asi 30minut severně od San Gil. Pokud jsem si nějak představoval Kolumbii, pak asi jako toto město. 

Malé lokální autobusy vyráží každou půlhodinku, cena je přátelská 5.200 COP/os. Odměnou za kodrcavou cestu je kouzelná architektura města, společně s překrásným výhledem na hory.

Místní jsou vážně milí. Před kostelem stojí skupinka lidí. Postarší děda, vzhledem i oblečením připomínající Brumbála, mě oslovuje: "Příteli mluvíš španělsky? .. Trochu ano... Pak tedy vítej v našem poklidném městě." Po sérii otázek kdo a odkud jsem, mi ukazuje kam jít a co stojí za to vidět. 

Děda byl úžasně fotogenický, ale byl to přesně jeden z těch kulturně sociálních momentů, kde by dotaz na fotku zabil celé kouzlo okamžiku. Tedy si vygooglete Brumbála a vězte, že mu děda byl podobný.

Las Gachas

Kreativita přírody nezná mezí. Důkazem toho jsou lagunky Las Gachas, nedaleko Guadalupe (asi 2h cesty od San Gil, přes Oiba).

Řeka protéká omletým kamenným korytem, kde jsou nepravidelně rozeseté, vymleté přírodní Jacuzzi. Příjemné chladivé osvěžení v barevných lagunkách zkrášluje scenérie And, o které se opírají bouřkové mraky.

Dáme pizzu?

Jak souvisí pizza s přírodní Jacuzzi? To máte tak. Slunce pálí, voda chladí a do Guadalupe je to ještě hodina a půl cesty na rozpáleném slunci. 

Nevím proč, sám to zpětně nechápu, jsem si na cestu nevzal klobouček a ani jsem moc nepil. Už        v Guadalupe jsem byl trochu přehřátý a utahaný. No co, večer skočíme na místni verzi pizzy (moc ji neumějí, ale je to lepší než yuca). Tak jsme si na tu pizzu skočili.

Pomsta za mou lehkomyslnost přišla v 0:25. Ano, ano, drobný úžeh. Takže jsem hodil, ba co dím, přímo vrhl, třikrát pizzu. Pak jsem dostal akupunkturu na snížení horka v těle. "Modrý kód" - Janička zasahuje! Pustili jsme větrák, ochladil jsem se, zavodnil a odpočíval celé dopoledne.

Kdybych přes den více pil, míň bych pak v noci... byl smutný :))))